BEDŘICH SEBERA – MADAM PRAHA
Zahájení výstavy 17. května 16:30
Červený kostel, VKOL, Bezručova 3
Autorská výstava Bedřicha Sebery, jednoho z loňských vítězů NASFO/Národní soutěže fotografie, představuje Prahu zachycenou objektivem rodilého Žižkováka. Ukazuje vznešenost historických památek, ale dává je do nečekaných souvislostí, všímá si každodenních situací a letmých setkání, kterých bychom si bez zastavení okamžiku k naší škodě ani nevšimli. Autor pracuje s černobílou fotografií, která je podle jeho slov velice úsporná a účinná ve výrazu a neodvádí pozornost od hlavního sdělení obrazu.
Madam je zdvořilé francouzské pojmenování pro vdanou ženu. Jestliže platí, že Praha je matkou měst, toto pojmenování ji bezesporu patří. Lze podotknout, že "madam" je též pojmenování pro šéfku nevěstince. Přikláním se však k prvnímu významu. Madam Praha je půvabná i po ránu v negližé. Praha je domovem pracháčů i chuďasů, má historii slavnou i méně slavnou. Vybíral jsem pro výstavu černobílé fotografie pořízené minulý rok v Praze a doplnil je fotkami dřívějšími zobrazující konkrétní lidi k připomenutí. Nicholase Wintona, Jana Zajíce a Jana Palacha, připomínám i transporty vypravované z nádraží Praha Bubny v době protektorátu. Raduji se ze setkání bezejmenného páru na zastávce MHD u nás na Jižním Městě i z holuba oblétávajícího základní kámen centra Bohumila Hrabala. Toho Hrabala, který tak nešťastně krmil holuby z okna nemocnice Na Bulovce.
Rozhovor s autorem
Co mě přivedlo k fotografování?
Bylo mi dvanáct, třináct roků. Žižkovské ulice byly tenkrát zcela bez automobilů. Do hospody u Tomáše Štítného přiváželi dřevěné sudy koňským povozem.
Obstaral jsem si tzv. kopírovací rámeček za deset korun, vývojku a ustalovač asi za pět, půjčil si jednoduchý fotoaparát a v kuchyni v červeném světle jsem pozoroval neskutečný zázrak vzniku černobílého obrazu. Doma na Žižkově, v bytě bez koupelny, vodovod i toalety byly společné na chodbě domu. Později jsem si půjčoval zvětšovák Opemus v půjčovně průmyslového zboží. Ještě jsem neměl občanský průkaz, zastupoval mě starší kamarád.
Na základní škole jsem navštěvoval fotografický kroužek, vedl jej třídní učitel Dušek. Vystavoval jsem na školní chodbě své fotografie 18 x 24 cm. Negativy už dávno nemám, fotky však vidím jako dnes. "Stařena při práci", "Boží muka na rozcestí", "Létající matrace..." Po pěti letech jsem přišel navštívit svou základku a užasl jsem. Tyto fotografie tam byly znovu vystaveny.
Co mě k fotografování inspiruje?
Sám přesně nevím. Asi je to podvědomé nesmíření se s pomíjivostí života. Všechno se mění a odchází do čím dál vzdálenější minulosti nebo zcela zaniká. Mění se strom, člověk, mění se řeka, rychle i mraky nad krajinou... Fotograf je schopen pozastavit realitu na zlomek vteřiny, zachovat ji a předat dál svůj víceméně intenzivní pocit prožitku pomíjivé krásy.
A tou může být takřka cokoliv, lidská tvář, převržená plechovka s barvou, katedrála, chodec v dešti... Umí to skvěle např. Henri Cartier-Bresson, Elliott Erwitt. Ctím Josefa Koudelku, velikána Josefa Sudka.
Jaké téma mě ve fotografii nejvíce oslovuje?
Je to poezie všedního dne. Na domě kde žil básník Vladimír Holan (v ulici U Lužického semináře č. 97) je pamětní deska s nápisem: "Můj život byl fantastický, protože byl všední." Snažím se také vidět krásu v obyčejných věcech. Bez přetíženého sentimentu, bez růžových brýlí. S pokorou a pochopením pro nenávratnost času. Snad to není málo.
Proč černobílá fotografie?
Černobílá fotografie je ve výrazu velice úsporná a účinná. Barva hlavně v pouliční fotografii často ruší a odvádí pozornost od hlavního sdělení obrazu. Dokáže jej agresivně přehlušit a stává se nežádoucím balastem. Někdy se však uchýlím k monochromatickému tónování, používám odstíny hnědé, modré. Výjimečně, např. při fotografování krajiny, se nevyhýbám klasickému barevnému provedení.
O autorovi
Narodil jsem se v listopadu 1950 v Praze na Žižkově. Jsem vyučený zámečník, nyní v důchodu. Celý život jsem nosil koženou tašku s vercajkem. Pracoval jsem v různých zaměstnáních a na různých místech. Na elektrárně Mělník, na železničním nádraží v Běchovicích, topil jsem v Praze uhlím i plynem. Byl jsem domovníkem i zahradníkem. v roce 1984 – 1986 jsem navštěvoval Lidovou konzervatoř Středočeského kraje a pod vedením lektorů Ladislava Kantora a Jiřího Šlupky Svěráka jsem studoval tvorbu písňových textů a učil se kritickému myšlení. Tehdy jsem spolupracoval s amatérskou rockovou skupinou a časopisecky publikoval některé své verše. Dopisoval jsem do tehdejšího Československého rozhlasu – Studia mladých. Do důchodu jsem odešel z dílny Národního divadla. Od roku 2019 jsem členem 1. ČKFA Nekázanka, též Svazu českých fotografů a facebookové skupiny Street Report s nimiž se zúčastňuji mnoha výstav i prestižních akcí. Tašku se zámečnickým nářadím jsem vyměnil za fotobrašnu s aparátem značky Canon a mohu říci, že jsem docela šťastný.
Účast na výstavách
NASFO:
2019 Svitavy – Národní soutěž a výstava amatérské fotografie.
2020 Svitavy – Národní soutěž a výstava amatérské fotografie.
2021 Svitavy – Národní soutěž a výstava amatérské fotografie.
2022 Svitavy – Národní soutěž a výstava amatérské fotografie.
2023 Olomouc – Národní soutěž a výstava amatérské fotografie.
Praha fotografická:
2020 – Praha fotografická - Staroměstská radnice.
2021 – Praha fotografická - Staroměstská radnice.
2022 – Praha fotografická - Galerie Ambit, Praha 1
2023 – Praha fotografická - Galerie Ambit, Praha 1
Svaz českých fotografů – tématické výstavy:
2018 – SČF – Proměna krajiny. Galerie Ambit, Praha 1
2019 – SČF – Komunikace. Galerie Ambit, Praha 1
2020 – SČF facebooková galerie - téma Svoboda
2021 – SČF - Voda, zdroj života. Galerie Ambit, Praha 1
2022 – SČF - Město. Galerie Ambit
2023 – SČF - Moje nejlepší fotografie – Literární centrum Waldes, Praha 10
Venkovní výstavy:
2017 – Sdružení Nového města pražského: Na panelech 130x190 cm v dolní části Václavského náměstí.
2021 – Sdružení Nového města pražského: Na panelech 130x190 cm v dolní části Václavského náměstí.
2022 – Sdružení Nového města pražského: Na panelech 130x 190 cm v dolní části Václavského náměstí.
Hradec Králové – Výstava Premiéra:
2019 – Premiéra, Galerie Na Hradě.
2023 – Premiéra, Galerie Na Hradě a Galerie v Suterénu - Infocentrum.
2021 – Czech Community Centre, Praha - Nové Butovice.
Téma: Cizincem nebo Pražanem?
2022 – Knihovna Kbely, Praha 19
Samostatná výstava s názvem "Jít Prahou".
2019 – 2024: 1. ČKFA Nekázanka
Pravidelná účast na tzv. Mapových okruzích a mnoha každoročních členských výstavách.
Např. Faustův dům v Praze, zámek Chvaly, knihovna Kolovraty, Rabasova galerie v Rakovníku...